Tak například v roce 1795 vyrobili na Madeiře své typické "pečené" víno a určitě nepředpokládali, že ho v jedenadvacátém století bude někdo obdivovat v Bugsy's baru.

O sto čtyři roky později, tedy v roce 1899, se narodila whisky Canadian Club, tolik potřebná pro výrobu Manhattanu, ale dosud se nikdo neodvážil ji použít.

Málokdo ví, že za recepturou Angostury Bitter's, která se produkuje od roku 1824, v současné době na Trinidadu a je nezbytná všem barmanům na celém světě, stojí J.G.B.Siegert ze slezských Krosvaldic, který emigroval do Venezuely, kde se živil jako armádní ranhojič. Náš exemplář je rozhodně z období před druhou světovou válkou, neboť poté odpočíval v komunistům utajeném sklepě pana Paukerta na Národní třídě.

Společnost Facunda Bacardiho vyhnala ze svobodného ostrova Fidelova revoluce, a proto je tento rum s označením HECHO EN CUBA k vidění jen u sběratelů kuriozit.

Ovšem exponáty nejcennější patřily kdysi panu Rudolfu Slavíkovi (1900 - 1979), nejvýznamnějšímu z českých barmanů, byť paradoxně s největší pravděpodobností nenamíchal nikdy v Čechách jediný koktejl. Byl šéfbarmanem pařížského hotelu George V., stal se čestným prezidentem francouzské barmanské asociace, později i víceprezidentem asociace mezinárodní a za svou práci v odboji získal Řád čestné legie.

Jeho osobní přítel, pan Antonín Truhlář, daroval Bugsy's baru míchátka, které pan Slavík používal pro své nejváženější hosty a třídílný minishaker, který Rudolf dostal od své drahé Eriky k výročí 25 let, a který hojně využíval.

Kromě těchto opravdových kousků je k vidění také útržek první, ručně vyšívané zástěry Bugsy's baru, drtítko na Mojito, které má za sebou 41.328 porcí, zřejmě nejmenší stříbrná míchací souprava na světě (spodní část shakeru, strainer a míchací lžička), láhev Hennessy X.O. podepsaná v Bugsy's baru pokračovatelem rodinné tradice panem Mauricem Hennessym a spousta dalších maličkostí.